MORAVANÉ NEJSOU ČECHOVÉ

Už dlouhou dobu cítí mnoho z nás, že je nutné obrátit pozornost k přírodě a k našim kořenům. Drancováním přírody a znehodnocováním ovzduší člověk stále více ohrožuje vzájemné soužití s přírodou a vesmírem. Rozvírají se nůžky odcizování se přírodě, té přírodě, která je nejzákladnější podmínkou života nejen nás, lidí. Hrozivým odpoutáváním se od přírody, se kterou byl člověk v dřívějších dobách nerozlučně spojen, stejně jako s vesmírem a bohy, je uváděn do strachu z předpovědí hrozeb, katastrof, zániku planety. Proto dnes už tak silně zaznívá volání po návratu nejen k přírodě, ale i k návratům k našim kořenům, k našim předkům, k našim rodům. Toto volání jsem slyšela a cítila, když jsem začala psát svou první knihu „K pramenům života.“ Táhlo mě to ke studánkám a pramenům, později k posvátným hájům, uctívaným našimi předky, energeticky silným geomantickým místům, harmonizujícím menhirům, kamenům, skalám. Když se začneme tázat po smyslu našeho života zjišťujeme, že orientováním se výlučně na budoudnost dost nepomáhá. Kdosi moudrý dokonce říká: „Kdo nezná minulost nemá budoucnost.“

Proto tak silné volání k návratu do života našich předků, k návratům domů.

Vrátit se ke kořenům ve světě lidském znamená vcítit se do materiálního i duchovního života našich rodů, našich NÁ-RODŮ. Význam slova národ znamená náš-rod, NÁ-ROD. Vracíme se do svého rodu, protože potřebujeme pochopit dobu vzájemného, bezproblémového soužití lidu svého národa s přírodou a vesmírem.

A tak píši knihy o Moravě, jezdím po celé naší vlasti a hledám místa, která moji předkové obzvláště ctili a milovali a snažím se chápat a vnímat duši našich předků. Zažívám krásné chvíle, při kterých není ani nutné znát dávné rituály, stačí otevřít srdce a nechat do sebe proudit dávnou energii, která nás tam stále obklopuje. Navštěvuji archivy, hledám ve starých knihách, nejen historických, hledám v lidovém názvosloví, v pověstech i ve vyprávění pamětníků. Hledám jiné moravské dějiny, pravdivější,  nežli jsou ty falešné, vymyšlené, které  nám byly  tisíc let předkládány.

Můj rod, můj ná-rod je zde na Moravě. Mám to uvedeno ve svém křestním listu, tudíž nemůže mi být vnucována jiná norodnost než moravská. Nejsem cizinka v této starodávné zemi. Morava je země, jejíž existence je historicky doložena dlouho předtím, než ji kníže Mojmír v r. 822 dal jméno Morava. Historicky je potvrzeno, že už od r. 480-500 vládl v  Kijevské Rusi, protomoravský, či venedský kníže Veren, který byl povolán z Velehradu, pak následovala veliká, neporazitelná říše knížete Sáma, Venedie, či Vinidie až po Velkou Moravu. Ale i po pádu Velké Moravy to byla vždy svéprávná, samostatná země, ať ve svazku Království českého, Rakouska, první Republiky Československé, či v době nacistické okupace s názvem Böhmen und Mähren. Byla vždy jednou ze zemí, začleněných spolu s jinými v tom kterém státním útvaru. Naše ústava tuto svéprávnost stále respektuje. Je v ní zakotveno, že Českou republiku spoluvytváří tři národy:  Čechy, Morava a část Slezska. Proto také občané této republiky musí být národnosti české, moravské, nebo slezské. Já jsem Moravanka, moravské národnosti a nemohu být národnosti české, tak jako nemůže být národnosti české Jan Amos Komenský, Tomáš Garyk Masaryk a mnoho dalších významných Moravanů.  Moravan Jan Amos Komenský není veliký Čech, jak to slyšíme z rozhlasu a televize. Narodil se na Moravě v rakouském státě a v Čechách snad ani nebyl. Také Beskydy nejsou české, protože nejsou  Čechách, ale na Moravě, Slovensku a Slezsku.  Jsme občané státu Česká republika, která vznikla spojením tří národů. Nejsme však Čechové, jak se nám to snaží přímo vsugerovat z rozhlasu a televize redaktoři a moderátoři neznalí dějin Moravy, ani Ústavy České republiky.

Od pádu Velké Moravy je vymazávána paměť moravského národa jediným přídavným jménem: český, česká, české, které je používáno pro označení celého státu. Ať to bylo České království, nebo Česká republika, neboli Česko. Ale Česká republika, neboli Česko není synonymum názvu Čechy. Čechy jsou jeden z národů, který spoluvytváří stát Českou republiku, stejně jako Morava a Slezsko. Stát není totéž co národ. A Čechy nejsou stát, ale národ. Morava a Slezsko nebyly nikdy vázány pod přídavné jméno, mazající genetickou paměť národa, ale pod název království, či republika.

Takže na Moravě jsme Moravané a žijeme ve své prastaré slavné zemi Moravě a máme proč být na své moravanství hrdi. Je mi smutno, když slyším ve sdělovacích prostředcích jak se a oprávněně, obdivuje prastará kultura a vyspělost kupř. Mayů, zatímco prastará slovanská kultura a vyspělost dávné Moravy je zametána, zamlčována, falšována až zneuctěna. Už více než 100 roků jsou kupř. aktuálním tématem ve světových vědeckých kruzích archeologické práce  českého seminského rodáka, ukrajinského archeologa V.Č. Chvojky, který na teritoriu Ruského imperia objevil prastarou (5 500-2 700 před n.l.) civilizaci, kterou podle místa nálezu nazval „Tripolská.“ Přinesl tím nám i  budoucím generacím pravdu o historii našich předků. Archeologové byli překvapeni, že lidé této kultury byli schopni vybudovat metropole, zpracovávat kovy, měli unikátní technologii. Tento národ se ve svém umění vyjadřoval symboly, které se později nachází ve vzdálených oblastech po celém světě, jako kupř. v dávných kulturách Číny, Indie a Egypta. Jedná se o symboly jin-jang, svastiky, stromu světa a dalších. Vysoce vyspělý slovanský národ disponoval znalostmi o pyramidových stavbách a duchovních praktikách, které byly s nimi spojovány. Budoval svatyně v určitých místech podle hvězdné orientace. Znamená to, že právě Slované byli nositeli prastaré kultury a dali ji světu. Proč o této vyspělé kultuře našich předků nic nevíme a ve školách se neučí?

Do své knihy „Země Morava, její zamlčená vznešenost a krása“ jsem vložila nejen svůj křestní list, ale ještě 3 starší listy svých předků, které dokazují do r. 1850 (starší nemám), že také mí předkové byli Moravané. V historických dokumentech je Morava dokazována daleko před rok 0, tedy před narození Krista. A moravské archeologické nálezy na Moravě (viz Klašťov, Svinec a další) dokladují tisíce let před n.l. vysokou kulturu a vzdělanost slovanského lidu na Moravě.

Teprve od r. 1949 ( za vlády komunistů) byly zrušeny hranice Moravy tím, že některé moravské obce byly začleněny do českého kraje a naopak pár obcí z Čech do kraje moravského. Totéž se stalo mezi Moravou a Slovenskem. A nastala silná čechizace. Tato chyba, další akce k vymazání paměti národa, nebyla dosud napravena. Slováci se ubránili. Odtrhli se ze státního svazku. Milan Kňažko se nedávno v televizi vyslovil, že odtržení se od Čech bylo nutné, protože v Evropě název Slovensko už nebylo slyšet. A s Moravou je to hůře. Bezohledná čechizace plodí nadále moravskou národní nespokojenost. Co to je, když se občan státu Česká republika, žijící ve své zemi, nemůže přihlásit ke své národnosti, ke svému národu?

Tato stará slavná země, o které se píše v mnoha historických knihách cizích stejně jako o jejích historicky doložených osobnostech (ne bájně vymyšlených) jako byli knížata: Veren, Sámo, Mojmír, Rostislav, Svatopluk  a další  ( nejméně od r. 480 po  téměř první tisíciletí), nemá s Čechami společné dějiny. A byly do té doby české dějiny?  V r.1808 píše historik Antonín Urwitz: „Na zříceninách Velké Moravy povstaly tři říše nové:  česká, uherská a polská.  Morava v nynějších mezích byla přidělena k Čechám, Slovensko k Maďarsku, Slezsko a část Haliče k Polsku.“ Proto také nelze o dějinách Moravy mluvit a psát jako o dějinách českých, nebo o dějinách českých zemí, ale jen o dějinách země Moravy a dějinách země Čech. Ještě i po pádu Velké Moravy požádala česká knížata franckého (germánského) krále Arnulfa o vojenskou pomoc proti nepřátelům Moravanům.

Zhruba od r. 1000, od pádu Velké Moravy se o slavných moravských dějinách u nás mlčí, nebo se falšují a Morava jako země je vymazávána z vědomí lidu. Jaká tvrzení pro to máme?

To, co se učí už celá staletí na školách se odvolává na, u nás nejvíce prezentovaného kronikáře, germánského duchovního předáka Kosmu. Kosma žil v jedenáctém a dvanáctém století přibližně v době, kdy žil kníže Břetislav, který v r. 1092 vydal příkaz k ničení, kácení, vypalování staroslovanských posvátných hájů, k ničení soch slovanských bohů, vydal zákaz přístupu ke studánkám. Skály, menhiry byly přejmenovány na čertovy. Těchto akcí se mohl zúčastnit i Kosma. Proč to Kosma nezaznamenal? Proč neuvedl, kde se nacházelo sídlo moravských knížat Velehrad, které bylo také v té době zničeno. Kosma musel bezpečně vědět, kde se Velehrad rozkládal. Naši historikové ho dodnes hledají. Proč byla vzdělaná kulturně i duchovně vyspělá slovanská země, jakou Morava v té době byla, s vlastním písmem a jazykem, charakterizována jako země zaostalá, barbarská, divošská, které teprve hlaholice přinesla kulturu? Můžeme se ptát – jaká díla nám hlaholice zanechala, čím náš lid obohatila?  Neznáme nic kromě toho, že posloužila  liturgii vytlačit staroslovanský jazyk z církevních obřadů. Pak už tu byla latina a germánština. Až do vzniku 1. republiky byl i Moravě vnucen německý úřední jazyk.

Proč všechny slovanské písemnosti byly sesbírány a spáleny, násilně vyrvány lidu pod pohrůžkou krutých trestů? Proč  je v dějinách Moravy po tisíc let falešně označován kníže Sámo, jedna z největších historických postav, jako francký kupec přesto, že i vysoký církevní hodnostář Mauro Orbini píše o něm jako o významném slovanském vojevůdci, původu slovanského. A rovněž František Palacký považuje knížete  Sáma za Slovana. Dodnes je ale ve školní výuce dětem vykládáno o franckém kupci.

Slovanské země, jak v době říše knížete Sáma, tak i Velké Moravy zabíraly převážnou část Evropy. Rozkládaly se na rozsáhlém území od Alp až k Černému moři, od Baltu až po Jadran. A byly vlastně až do pádu Velké Morvy neporazitelné. Byly neporazitelné pro naprosto odlišné uspořádání života lidu ve slovanských zemích. Zatímco v zemích, které se proti Slovnům stavěly nepřátelsky jako Řecko, Řím, Byzanc, Francké království, byl zaveden otrokářský řád, nebo nevolnictví, tedy rozdělení společnosti na svobodné a poddané, mocné a otroky, lidi bez jakýchkoliv práv a svobod, slovanské země byly řízeny rodovými tradicemi, které vylučovaly jakékoliv zotročování a ponižování člověka člověkem. Jejich vládcové i vojevůdci byli

voleni lidem. Filosofie tohoto rodového uspořádání života společnosti vycházela ze staroslovanské védské víry „Cesty světla.“ Hlavní myšlenku této víry nádherně vyjádřil ve své básni „Mor Ho!“ slovenský básník Sámo Chalupka.

„Pravda, Bohmi vydaná, káže nám Slovanom:

Nesprávnosť mať pána, no väčšia byť pánom!

A človek nad človekom u nás nemá práva,

Sväte naše heslo je: Sloboda a sláva!“

Svoboda člověka byla nejdůležitějším axiomem víry našich předků. V zemích slovanských bylo zcela odlišné společenské uspořádání života lidu, než v zemích, které je napadaly a které už měly vládu mocenských systémů ať otrokářskou, nebo královskou. Ve slovanských zemích nebylo přípustné, aby si člověk mohl zotročit jiného člověka a o to hlavně šlo. Proto neustálé snahy o vyhlazení Slovanstva až po

genocidy. Pak nastává temný středověk, který znamená hrady, zámky, ale také ratejny, negramotnost a všeobecný úpadek.

 

Knihu Jaroslavy Grobcové Země Morava, její zamlčená vznešenost a krása si můžete objednat na emailové adrese :  jaru.grobcova@seznam.cz

Slavná země Morava

stará historická země s velmi vyspělou kulturou i hospodářstvím, vlastním písemnictvím, proslavena neporazitelnými vojevůdci jakými byli kníže Sámo i kníže Svatopluk. Její existence je datována dávno před našim letopočtem. Byla neporazitelným národem, kde lid  žil tvořiým způsobem života, uctíval své bohy, posvátné háje, studánky, souzněl s přírodou a celým vesmírem.

Tato slavná Morava je okolo roku tisíc našeho letopočtu téměř vyvražděna, její kultura naprosto zničena.

Co se stalo v době okolo roku tisíc našeho letopočtu, jaké hrůzy prožila těžce zkoušená země? Proč o této době tak málo víme a proč se usiluje o to, aby se na Moravu jako zemi zapomnělo? Chcete-li můžete si  sami přečíst z knihy Jaroslavy Grobcové: „Země Morava, její zamlčená vznešenost a krása“.

V této knize píše autorka jak o dějinách slavné Moravy, tak o uctívaných posvátných silových místech našich předků. V následující ukázce se autorka zaměřila na kdysi posvátnou horu Praděd. A čteme z knihy.
Hora Praděd je známá jako nejvyšší hora pohoří Jeseníků. Stojí zde od naší nepaměti, z pradávných dob. Své jméno Praděd dostala poměrně nedávno, o něco více než před stopadesáti lety. V době, kdy zde byla spisovným jazykem němčina bylo i její jméno německé. Altvater, tak se jmenovala. Altvater – Starý otec, Děda. Ale předtím ještě Keilichterská, Sněžná hora, Klincova hora, Niská Sněžka. Staré záznamy však uvádí ještě starší jméno této významné moravskoslezské hory, dochované v předávaných pamětech lidu. SVATÁ VATRA.

Svatá Vatra, coby posvátná hora. Ohňová, sluneční hora, hora mající v sobě oheň věčný, zosobněný nejuctívanějším ze všech slovanských bohů, bohem Svarogem. Bůh Svarog byl považován za boha slunce, ohně, nebeského tvůrce, boha bohů, otce všech věcí a zákonů. Je nebeským kovářem, který ukul slunce a je proto také patronem kovářů. Umístil slunce na obloze a stvořil celý vesmír. Dal také lidem znalost kovů. Příhodně sídlí na hoře Svatá Vatra. Sídlí nad oblastí, která je plna nerostů, a plna práce hlavně pro kováře. Naši předkové věděli, že bohové si svá místa vybírají podle charakteru krajiny, kterou mají chránit. Pohoří i hory Jeseníků, Králického Sněžníku a dalších v této části země, jsou tvořeny vzácnými kovy. Bylo zde plno zlata, stříbra, mědi, železa, mramoru, žuly, tuhy a jiných. Památky zůstaly v názvech měst a vsí. Najdeme zde Žulovou, Zlaté Hory, Zlatý Kout, Stříbrnice, Rudnou.

Uvádí se, že jméno boha Svaroga je odvozeno od staroindického základu svar-Světlo, Slunce, Nebe. Bůh Svarog, stvořitel Světa, se po vzniku Vesmíru ukryl do ústraní a dění přenechal svému synovi  Svarožičovi, který zemi poskytuje sluneční teplo i žár ohně. Svarožič se rodí denně jako ranní východ slunce a jeho putování sledujeme po obloze. Ráno se rodí jako malé děťátko „Božič“ a večer umírá, či usíná jako stařec, aby příští den vstal a zase zářil. Toto staroslovanské vnímání Slunce, Světla, jeho neustálého zrodu a umírání, se duchovním vyzařováním našich předků přeneslo, coby památka na dávnou víru, do uctívání vánočního jezulátka, právě ve dnech zimního slunovratu.

Svarožič pomáhal a radil v základních podmínkách života na zemi. Pro lidi byl Sluncem na obloze a posvátným, uctívaným živlem Ohněm, na zemi. Jeho symbol bylo ohnivé kolo.

A co nám napovídá pohádka o Dědovi Vševědovi, který se také každé ráno rodí jako zlaté děťátko, celý den coby slunce prochází oblohou, aby večer unavený, vševědoucí stařec ulehl a posilněný spánkem se zase ráno vydal na celodenní pouť. Karel Jaromír Erben, který překládal ze slovanských jazyků a slovanských písemností, dokázal přenést duchovní odkaz prastarých pověstí, předávaných předky z generace na generaci, do jedné z nejkrásnějších pohádek.

Praděd, sluneční, nebo ohňová hora, hora sídla slovanského boha Svaroga byla a dosud je silným geomantickým místem. Naši předkové se zde setkávali v posvátných hájích, u studánek, čerpali energii z vibrujících skal a radovali se z překrásné přírody v podhůří i z nebeské krásy nad sebou. Stále je tato krajina prostoupena prastarou energií slovanského duchovna. A ta vyvěrá všude : ze země, ze skal i pramenů, promlouvá k našim srdcím v šumění lesů, zurčení vod, svištění větrů, bzukotu hmyzu, přístupna těm, kteří jí chtějí vnímat a naslouchat.

 

SVATÁ  VATRA , Praděd, hora Vševědova.

Z Jeseníku se Červených sedlem dáme

k hoře slavné, už v pradávných časech známé,

dané magickému bohu Svarogovi.

Dnes bájnému vládci hory Pradědovi.

 

Vystupujme na Červené sedlo směle

k hoře z nejslavnějších, k hoře Stvořitele.

K tomu, co světlo nebeské rozsvěcuje,

k božskému kováři, který jsoucno kuje.

 

Zve nás k sobě, do jednoho ze svých domů

písněmi potůčků, ptáků, šumem stromů.

Zve nás hora slavná až na vrchol témě,

volají kořeny umlčené země.

 

Nasávejme ducha předků všemi smysly,

podlehněme kráse hudby starých písní.

Znovu se rozzvučí posvátnými háji,

rozvzpomenou všechny. Ty, co srdce mají.

 

Bůh Svarog stvořil svět, nyní odpočívá.

Vládu předal synu a pokojně snívá

ve velké, zářící vejce uložený,

z východu na západ denně převážený,

 

Svarožičem, synem, sluncem nejjasnějším,

na věky poutníkem nad světem vezdejším.

Mohutná hruď otce s ním oblohou pluje,

ve světě pořádek a řád udržuje.

 

Zatímco bůh Svarog ve vejci spočívá

našla si synova hlava zlatohřivá

přes hlubiny věků cestu ze záhrobí

podvědomím lidu k dědu Vševědovi.

 

Děd Vševěd prochází údolími, bory,

pro lid se stal stařec ctěným duchem hory.

Odevšad slyšíme o něm různé zvěsti,

mnohé z nich zapsali pěvci do pověstí.

 

Krásné jsou, poučné, láskou prosycené.

Proto si některé také uvedeme.

Nechť slzu vyloudí, nebo vybudí smích,

to Země promlouvá, její moudrost je v nich.

 

Zjistíme, že není žádných němých svědků

na cestičkách lásky, víry našich předků.

V oblacích zahudou hudebníci rázní

a z hlubiny Země tlukot srdce zazní.

 

Několikrát v roce sem lidé chodili.

Příchod slunovratů tu s bohem slavili.

S myslí otevřenou – každý vítaný host.

S ním tu uctívali také rovnodennost.

 

Oheň, svatý živel ve Slunci i v Zemi,

dárce života. V pozemském ztělesnění

se vší velikostí jako symbol vstane

a z hřebene posvátného vrchu plane.

 

Radostně se hora zpěvem rozezněla,

ohnivá kola se strání kutálela.

Železné obruče cechu kovářského

přinesli kmotřenci pro patrona svého.

 

Aby stráň zaplála ohniými věnci,

pevná kola slámou ovinuli ženci.

Tok zářivých sluncí roztančil tu horu,

díkůvzdání lidu se neslo nahoru.

 

Za úrodu z polí, hojnost chleba, medu,

děkoval lid zpěvem radostným z Pradědu.

I za tvůrčí práci, život v míru, klidu,

Bože, přijmi lásku moravského lidu.

 

Nejen o Pradědu, ale i o Králickém Sněžníku, Pálavě, Náklu, Pohansku, studánkách, posvátných kamenech a dalších místech na Moravě, uctívaných našimi předky  se dočtete v knize Jaroslavy Grobcové s názvem „Země Morava, její zamlčená vznešenost a krása.“ Můžete si ji objednat na dobírku na emailovou adresu:

jaru.grobcova@seznam.cz, nebo telefonem na č. 739 063 174. Cena knihy je 250.-

Kdo byl Kosmas a co pak následovalo

Tento článek navazuje na předchozí ukázky z knihy Jaroslavy Grobcové „Země Morava, její zamlčená vznešenost a krása.“ Autorka si zde neklade za cíl vědecky obohatit dějiny Moravy, ale chce populárnější formou přiblížit moravskému lidu pravdivější obraz života slavné Moravy a našich předků. (Knihu si můžete objednat u autorky na tel.: 739 063 174, nebo e-mailem: jaru.grobcova@seznam.cz).  V následující ukázce nám nabízí pohled na Kosmovu kroniku, která je – bohužel –  považována za pravdivou. A jak v předmluvě píše doc. MUDr. Pavel Strnad, Csc., nejen Čechy, ale i Morava měla v minulosti svou vlastní ústavu, své zřízení, vládní, soudní, správní a výkonné instituce. Nebyla tedy v průběhu času jen  přehlížitelným přívěskem českého království, jak to podávají národně pojímané české dějiny, ale měla vlastní historii, která vypovídá, jak o vztahu k Čechám, tak také o mezinárodních vztazích Moravy k jejímu okolí, i k Habsburské říši.

 

Utvářením dějin Velké Moravy po jejím pádu byl pověřen germánský církevní předák Kosmas a pro tak náročný úkol „dostal k ruce početný štáb německých historiků a kněží v roli inkvizitorů. Po celé zemi musely být sesbírány veškeré slovanské písemnosti s tím, e mají sloužit k vypracování souhrnných dějin našich zemí.  Po všech těchto písemnostech se slehla zem a nezachovalo se ani písmeno,“ píše Antonín Horák a pokračuje: „A po likvidačních akcích mohl pak Kosmův početný štáb přikročit k sepsání nových dějin našich zemí v latinském jazyce. Škoda, že nejsou pravdivé a obrací všechno naruby.“

Kosmas, který umírá v r. 1125, byl součástí mocenských, protimoravských sil a neměl v úmyslu a ani nechtěl psát o Moravě pravdivě. Měl za úkol zamést ji z obzoru a pro budoucí vymazat. Vymazat nejen Moravu, ale vymazat z historie Slovanstvo bylo cílem té doby.

Nekatolická Velká Morava byla tehdy pro celý církevní řecko-římsko-germánský svět trnem, který bylo nutno vyrvat důsledně i s kořeny. Její nepřátelé si plně uvědomovali sílu Velké Moravy, její přesvědčení o pravosti víry, kterou dokázala proti veliké přesile a za ohromných lidských ztrát po staletí bránit. Zánik Velké Moravy v důsledku vpádu Hunů je právě tak matoucí, jako celá její nepřáteli sepsaná historie.

A ještě jednou Antonín Horák: Píše: „Kosmova kronika není jen nevinnou literární hříčkou. Z ní vycházeli nedávno i historikové nacističtí, a když v ni Slovany nenašli, podle nich se Slované vtlačili mezi Germány válečnou silou až později a nemají v Evropě co pohledávat. Proto naplánovali, že po vítězné válce vystěhují nepohodlné Slovany střední Evropy na Sibiř.“

Nikdy v historii neexistovaly české země, ale vždy jen jedna země česká, jedna země moravská, slovenská, slezská, atd. Do 1. tisíciletí to byla Morava, která sjednotila do svého útvaru i Čechy, které tenkrát měly pravděpodobně název Bohemia (podle germánského kmene Bójů). Po pádu Velké Moravy to byly jiné státní útvary, do kterých vstoupila země česká, stejně jako země moravská.

„Zhruba v letech 630 – 1000 n.l. sjednotila nejprve Samova říše a později Velká Morava slovanské národy na rozsáhlé části evropského kontinentu od Alp až k Černému moři, od Baltu až po Jadran a byla proto Římany nazvaná Etné Megalá – Převeliký národ,“ píše Slávek Popelka a dodává: „Dlouhou dobu udržovala i jazykovou, zvykovou a povahovou odlišnost od Čech, která doznává ještě i dnes.“

„Velká Morava se ve skutečnosti rozpínala od Slovanského moře (Veletské, dnes kupodivu nazvané zcestně „Baltické“) daleko na jih k Jadranu. Přinejmenším až k srbské řece Moravě. Ale i na západ a na sever Evropy,“ píše Zdeněk Patrik, který čerpá z knihy Františka Saleše Pluskala Moravičanského z Moravičan: „Děje říše Velkomoravské, od počátku až do rozpadu jejího r. 907.“

Podle uchovaných dokladů a zápisů, kdy počala vznikat pozdější hlavní města  je jisté, že nebyla známá Praha (Faraga, či Baraga). V té době byl nad řekou Vltavou ostroh a na jeho vrcholku „Žiži“ bylo nalezeno prastaré hradiště, kultovní místo slovanského, či keltského kmene. Tam postavil kníže Bořivoj, který sídlil na Levém hradci, kostelík Panny Marie a kamenný knížecí stolec. Jiní panovníci pak přistavili ještě dva další kostelíky.

Nebylo známo Brno, teprve Břetislav začal stavět na Petrově hrad Brno. Nebyla známá Olomouc, ale v Evropě byl už tehdy dlouho známý výstavný, rozlehlý Velehrad, středisko obchodních cest, sídlo moravských knížat a hlavní město „od dávna trvale usazeného národa“ (Velesova kniha) rozsáhlé Sámovy říše a také Říše Velkomoravské.

Přes Venedii, pozdější Moravu, vedla známá jantarová stezka či cesta už dlouho před naším letopočtem. Cesta spojovala Italii, Řecko až Egypt s Baltem. Přes Moravu vedla od Dunaje, podél řeky Moravy, moravskou branou do Slezska. Procházela zhruba územím. kde se dnes rozkládají města: Bratislava, Brno, tehdejší Velehrad, Olomouc, Klodika, Vroclav. Až do pozdní doby sídlily na území dnes zvaném Čechy germánské kmeny keltské, bojské a další. Když byla země začleněna do Velkomoravské říše měla většinu svého obyvatelstva germánského původu.

A ještě jednou Slávek Popelka. „Dnes už jen málokdo ví, že jsme spolu se Slováky, Slezany (i polskými) ti z posledních kdysi velikého, vyspělého a bohatého národa.“

Snad příhodně ukončím tuto část slovy kostelní písně.

Kolik to bouří nad vlastí se sneslo,

o život bylo zápasit nám v boji.

Mohutné sídlo Svatopluka kleslo,

Velehrad Víry bez pohromy stojí.

Stále

ta dávná víra nad Moravou plane,

dědictvím otců posiluj nás Pane.

Jaroslava Grobcová

BRÁNÍME SVOJE KOŘENY

„BRÁNÍME  SVOJE KOŘENY“ je název 1. kapitoly  z knihy Jaroslavy Grobcové:“ Země Morava, její zamčená vznešenost a krása.“

Co jsou to kořeny země?  Je to má rodina, má vesnice, město, kraj, mateřský jazyk, prostor, kde jsem oslovila mámu, pokusila se o první krůčky, prostor dětských her a dovádění s kamarády, místa ozvučená písněmi a pověstmi. Každý z nás má někde na této Zemi své kořeny a skrze ně dává své zemi přednost před jíinými. Já jsem svými kořeny vrostlá do hrdé a slavné země, která se od pradávna nazývá  MORAVA. Miluji svou zemi tak, jako každý, kdekoliv na světě miluje tu svou, ze které vzešel a do které je vrostlý. Jen skze lásku k vlastní rodné zemi pochopíme lásku k rodné zemi kohokiliv jiného na této planetě a dokážeme ji respektovat.

Dnes jsou vyvíjeny velké snahy spojit země jednotlivých kontinentů do mohutných společenství, do velikých uskupení mnoha národností v nadnárodnostní organbizace. Pokud se tak děje za předpokladu respektování všech národních zvláštností jednotlivých zemí (jejich hranic, jazyka,  národní historie, kultury, obyčejů a všeho, co je pro každý národ charakteristické), pak nelze namítat.

Žiji ve státě, který od rozpadu Českslovenské republiky byl přejmenován na Českou republiku. Podle platné Ústavy naší republiku tvoří tři historické země: Čechy, Morava a část Slezska. Cítím však (a stejně cítí i mnoho dalších Moravanů a Slezanů), že Morava i Slezsko v tomto spojení nejsou rovnoprávné. Jeví se to jako po tisíciletí záměrná a vědomě promyšlená snaha uspat genetickou paměť lidu na jeho vlast. Je to podprahové působení, které téměř uniká pozornosti. Někomu ještě i v dnešní době se jeví potřebné vymazat genetickou paměť národa. Na školách se tisíc let zamyká genetická paměť dětí pro moravské dějiny. Pro ně jakoby naše stará slovanská země přestala existovat. Příkladem může být jak slovanský kníže Sámo, tak velkomoravský Svatopluk. Kde se poděli  naši slavní předkové – vítězové? Genetická paměť na slovanskou védskou víru moravských předků je už vymazána. Nyní se usiluje ještě o to, aby vymizela vzpomínka i na moravský národ.

Každá země je krásná svou odlišností od druhé, ale právě pro tu odlišnost jedné od druhé jsou všechny stejně krásné. Jednota a přátelství se mohou projevit jen ve vnímání a respektování rozdílné mnohosti krás jednotlivých zemí. Zvláštními je činí přírodní krásy, řeč, zvyky a obyčeje, kroje, jídelníček, tvůrčí zápal, produkce, ale také vzhled a chrakter obyvatel, temperament, víra, národní kultura. A tato různorodost je nádherná. Je to bohatství planety. Zdali byste k vůli kultu růže, byť velmi krásné květiny na zahradě, zničili ostatní květy a tak ochudili zahradu? Každá země je plna vlastních krás. Radujme se z toho.

Poznání o spojení se zemí, ze které jsme vzešli prožíváme s různou intenzitou. Daleko méně ve svém mládí a rozletu, avšak s přibývajícím věkem, jakoby nás to táhlo, kam patříme. Pocity sounáležitosti s rodnou zemí narůstají tak silně, že „rodáci“, byť prožili většinu svého života v cizině, přejí si, aby alespoň po smrti byli doma pochováni. Víme také, že mnozí, kteří svou vlast museli opustit, (kupř. náš veliký Moravan Jan Amos Komenský) se s ní velmi bolestně loučí, líbají zemi a berou si její prsť, aby alespoň hrstí hlíny byli ve spojení s domovem.

Země jsou tvořeny nejen vytýčenými hranicemi a lidem, který uvnitř nich žije. Země – to je také vše pod ní i nad ní, co je nám zahaleno tajemstvím. Tak jako každý z nás je obklopen éterickými obaly, které někteří vidí v auře, tak také každá země má svou auru, duchovno, duchovní rozměr a prostor. V něm je vše: minulé, současné i budoucí. A to vše jako závoj zemi obklopuje a vibruje sobě vlastní energií. Myšlenky, poznání i víra našich předků jsou stále s námi, působí na nás a mnohdy, aniž si to uvědomujeme nás oslovují. Některý filosof tomu říká „záblesk“, jiný „nápad“, další „osvícení“. Tušení naší minulosti se z podvědomí vynořuje ve všech generacích, ať bylo jalkkoliv i brutáln potlačeno, ničeny záznamy, svědectví a pod. Každá země je oduševnělá. Myslí, cítí, vnímá a reaguje. Je oduševnělá hodnotami, které do ní její lidstvo vložilo. A my ji proto ctíme a milujeme.

Hledání kořenů národa je neustálý proces a jestliže je v jedné generaci hrubě potlačen, v následujících se obnovuje s o to větší naléhavostí, o kolik vetší sílu měla krutost, která ho ničila. Kořeny prorůstají do nejcitlivějších hlubin našeho nitra. A spojují to, co v nás nebylo zmaterializováno s oním nezmaterializovaným mimo nás. Máme v srdci nejen naše nejbližší předky, ale stále se nepřestáváme vztahovat po myšlenkách a činech našich „velikánů ducha“. Takto žije v nás nejen otec a děd, ale i pradávný kníže Sámo, Mojmírovci, Svatopluk, Jan Amos Komenský, František Palacký, Johan Gregor Mendel, Tomáš Garigue Masaryk, Zikmund Freud, Alfons Mucha, Leioš Janáček, Vojtěch Martíněk, Petr Bezruč a mnoho dalších velikánů, kteří se v moravské zemi narodili a kteří s ní stále, v duchovním sepětí s námi, zůstávají.

Přesto, že kořeny země české a země moravvské jsou rozdílné, a rozdílné opravdu jsou, můžeme ve společném státě žít v přátelství a vzájemné úctě za předpokladu oboustranného uznání skutečné rovnoprávnosti.

Já miluji svou zemi MORAVU tak, jako miluje Čech své ČECHY, Slezan své SLEZSKO, Polák své POLSKO, Slovák své SLOVENSKO. Jen ten, kdo ctí a miluje kořeny svého národa dokáže respektovat a ctít kořeny kohokoliv jiného na tomto světě.

Ó duchu MORAVY, té krásné rodné země,

patříš jak s Čechami v nevhodném souznění

žijí tví potomci? Dnešní moravské plémě?

Pomoz nám naplnit přátelské spojení.

 

Knihu „Země Morava, její zamlčená vznešenost a krása“ si můžete objednat na adrese:  jaru.grobcova@seznam.cz

Země Morava, její zamlčená vznešenost a krása

MORAVA. „Tato krásná a líbezná země s pracovitým moravským lidem zažívá v posledních létech neustálé pokusy o vymazání z historie evropských zemí.“ Tak začíná svou předmluvu ke knize Jaroslavy Grobcové „Země Morava, její zamlčená vznešenost a krása“ doc.MUDr. Pavel Strnad, Csc. a pokračuje. „Není to poprvé a zřejmě ještě ne naposledy. Její asi 1.200 letá historie, trvající od r. 822, kdy pod jménem Morava vstoupila na evropskou scénu, však existovala již dlouhou dobu před tímto datem.“

http://nd01.jxs.cz/624/296/18dba0d4bb_89843798_o2.jpg

Můj národ je MORAVA, píše Jaroslava Grobcová. Je to země s tak starou historií, že k jejím počátkům dosud nedohlédly nejen dnes existující naše kroniky, ale ani kroniky jiných zemí, které nebyly tak nelítostně vyhlazeny. Kupř. ve Velesově knize, která je kronikou svatoruských Véd se uvádí, že země, jejíž řeka Morava tvoří hranici mezi Slovenskem a Rakouskem se od pradávna jmenuje Morava.

Ale na školách se tisíc roků zamyká genetická paměť dětí pro moravské dějiny. Příkladem může být jak slovanský kníže SÁMO, tak velkomoravský SVATOPLUK. Kde se poděli naši slavní předkové, vítězové? Genetická paměť na staroslovanskou védskou víru slovanských i moravských předků je vymazána. Nyní se usiluje ještě o to, aby vymizela vzpomínka i na moravský národ.

Kdo to byl kníže SÁMO?

Kníže Sámo vládl v letech 621-661 říši, která vznikla vítězstvím slovanských, event. protomoravských vojsk nad Avary a Chazary. Co nám o Sámově původů píší slovansko-árijské Védy?  „Když budeme hledat informace o osobě Sáma a jeho říši, dostaneme se více méně ke stejným výsledkům. Sáma jako osobu a knížectví, které řídil se nepodařilo úplně vymazat z dějin. Tak se použila další úspěšná praktika  – poopravily se údaje a Sáma aspoň vyměnili za cizince.“  Védy citují také  z HIstoriografie národa Slovanského, kterou sepsal vysoce postavený církevní hodnostář Mauro Orbini. „V tom čase si vybrali jednoho ze svých, SÁMA, za náčelníka a krále za prokázanou chrabrost v boji. V tomto postavení vydržel 36 roků a vyznačoval se převelikými schopnostmi,  mocí a chrabrostí, kterými vyhrál všechny vojny, včetně těch proti Avarům.“

Ve Velesově knize se uvádí, že jméíno knížete Sáma je árijsko-védské, tedy slovanské. Jmenoval se tak patriarcha kníže Áriů, Trojanův vnuk a děd Rus (Rustan)

A Pavel Josef Šafařík píše: „Povážíme-li, že jeho jméno je slovanské, nikoli franské, nebo románské a že celý jeho života způsob i mravy, nade všecko však neukojená nenávist Franků projevuje rodilého Slovana, nebudeme se váhati přijíti domněnku Palackého za pravou, odvozující Sáma ze země slovanských Veletů“. (Venedů, pozdějších Moravanů)

Více o Sámovi, jakož i o velehradském knížeti Verenovi, knížeti Oskoldovi, Svjatoslavovi, Mojmírovcích, Rostislavovi i Svatoplukovi, kyjevském knížeti Vladimíru, zvanému Slunéčko, si můžete přečíst v této knize.  Seznámíte se se silovými moravskými místy, posvátnými háji a kopci: Hostýnem, Radhoštěm, brněnským Petrovem a Špílberkem, Pohanskem, Náklem, Pálavou, Králickým Sněžníkem, Pradědem, štramberským Kotoučem, ostravským Landekem a slezskou Godulou. Dovíte se o výnosném moravském hospodářství našich předků Moravanů, o jejich vysoké kultuře a umění, o moravském písmu, o staroslovanské víře našich předků, pro kterou umírali i o jejich morálce.

 

Staroslovanská víra našich předků

Tato víra předků se vymyká z okruhu známých církevních, dogmatických náboženství jak v chápání vzniku a uspořádání světa, tak i ve smyslu existence člověka a jeho poslání v něm.
Text tohoto videa je použit z knihy Jaroslavy Grobcové: Země Morava – Její zamlčená vznešenost a krása
Objednat tuto výjimečnou knihu můžete na: jaru.grobcova@seznam.cz

Euro se rozpadá – měnová reforma na obzor

Pavel Fabini:

Euro se rozpadá – měnová reforma na obzoru

– Posted on 19.1.2016 Publikováno v: Peníze

Praha 18. ledna 2016

Eurozóna v dnešní podobě skončí návratem Německa k marce nebo vystoupením Řecka z Eurozóny. Vzhledem k tomu, že Řekové z Eurozóny vystoupit nechtějí, učiní tak Německo, které ve spolupráci se zeměmi Beneluxu a Rakouskem vytvoří měnovou unii, tzv. severní Euro, tj. provedou měnovou reformu. Základním postulátem úspěšného provedení měnové reformy (výměna starých peněz za nové) je její absolutní utajení před odbornou i laickou veřejností, a to až do  dne jejího vyhlášení v médiích.

Měnová reforma v ČSR

Z historie víme, že v roce 1953 se záměr nepodařil. Informace o podmínkách nadcházející devalvace a panika mezi obyvatelstvem se šířila jako stepní požár. Den před měnovou reformou musel požár hasit v rozhlasovém projevu i prezident republiky Antonín Zápotocký. Ubezpečil veřejnost, že následující den měnová reforma nebude. A byla. Kdo měl den před měnovou reformou na účtu naspořeno 10.000 Kčs, měl následující den jen 200 Kčs.

Když jde do tuhého, politici musí lhát.

Je-li v sázce ekonomická stabilita státu, politici (i když to zní paradoxně) jsou dokonce povinni lhát. Pokud by prezident republiky týden před měnovou reformu oznámil národu pravdu, tj. že příští týden se budou vyměňovat staré peníze za nové v poměru 1:50, nastal by ve státě chaos. Lidé by vzali banky útokem. Poté by vzali útokem i obchody, aby za budoucí bezcenné papírky nakoupili to, co je potřebné k přežití a časem podléhá znehodnocení (chléb, vejce, benzín, atd.), nebo i to, co zkáze nepodléhá a uchová si kupní sílu na delší dobu (nemovitosti, zlato, stříbro, umělecké sbírky, atd.). Obchodníci by okamžitě zvedli ceny o stovky nebo tisíce procent (nebudou přece přijímat papírky, které budou za týden bezcenné). Pokud by zvýšení cen bylo úředně zakázáno, obchodníci by na týden stáhli zboží z prodejních pultů. V obou případech by výsledkem byly prázdné obchody a ekonomický chod státu by se okamžitě zastavil. Bezpečnostní situace by v důsledku pouličních nepokojů zkolabovala. Docházelo by k rabování a ničení majetku.

Ústavní činitelé jsou tedy povinni myslet dopředu a zajistit, aby k takovým událostem  nedocházelo. Třeba i milosrdnou lží.

Měnová reforma v roce 1993 (oddělení české koruny od koruny Československé) byla utajena mnohem lépe. Oficiální dokument o zahájení přípravy měnové reformy, do kterého jsem měl možnost nahlédnout, nesl datum roku 1991. Ke spolupráci na měnové reformě jsem byl přizván přibližně 5 měsíců před jejím provedením. Její vyhlášení 15.1.1993 ke dni 1. 2. 1993 bylo pro veřejnost dokonalým překvapením.

Měnová reforma v EÚ

Měnová reforma v Eurozóně zůstane až do dne jejího vyhlášení tou nejpřísněji utajovanou informací. Její ekonomické následky budou totiž o několik řádů vyšší, než byly dopady měnové reformy provedené na území České a Slovenské republiky.

Obecně se rozhodnutí o provedení měnové reformy činí mezi několika vysoce postavenými osobnostmi, které jsou kompetentní v měnových záležitostech. V každé jednotlivé zemi nepřesáhne tento počet 5-7 osob. Mezi těmito osobami nemusí být nutně ani všichni nejvyšší ústavní činitelé včetně prezidenta republiky (panovníka v monarchiích), předsedy parlamentu apod.

Poté se v rámci přípravy na mimořádné (krizové) situace vypracuje plán technického zabezpečení. Např. příprava software, vytištění náhradní měny, náčrt doplňkových legislativních a organizačních opatření, např. uzavření hranic, vypnutí bankomatů a pozastavení elektronického platebního styku. Legislativní „pokrytí“ je obvykle předem obsaženo v zákonech o mimořádných situacích formou zmocňovacích kompetencí pro vybrané osoby.

Pak stačí jen „zmáčknout tlačítko“, tj. učinit nevyhnutelné politické rozhodnutí a oznámení veřejnosti. Organizačně je možné hlavní část měnové reformy uskutečnit v průběhu několika dní, např. v době prodloužených víkendů (sobota, neděle, státní svátek).

Pokud se proces týká několika zemí Eurozóny, probíhá příprava na národní úrovni samostatně. Politické rozhodnutí („zmáčknutí tlačítka“) se uskuteční při osobním setkání reprezentantů jednotlivých států.

Příprava na změnu

Rozhodnutí Německa připravit se po technické stránce na vystoupení z Eurozóny padlo zřejmě již po pádu americké investiční banky LehmanBrothers. „Technická“ příprava na měnovou reformu byla na jaře 2010 v plném proudu. Byly otevřeny dvě nové státní tiskárny cenin, kapacita pro tisk peněz se více než ztrojnásobila, výroba papíru určeného k tisku bankovek a výroba kovových ochranných proužků na bankovky se ztrojnásobila.

Od roku 2010 se v Německu vytváří silné informační pole (podvědomá příprava veřejného mínění na měnovou reformu), které nadále posiluje. Účtenky v německých obchodech a restauracích uváděly do konce roku 2009 pouze údaj v EUR. V období únor-duben 2010 se na všech účtenkách v Německu objevil i nový údaj, přepočet na německou marku.  Více než polovina Němců požaduje návrat k marce a jejich počet v čase roste.

Severní Euro (zóna)

Od roku 2012 se čeká jen na záminku pro nepříjemné politické rozhodnutí. Ekonomický efekt z Eura a Eurozóny byl zatím pro Německo, Holandsko, Rakousko, Belgii i Lucembursko stále velmi výhodný. Situace ve finančním sektoru Eurozóny je však alarmující (viz. evropská legislativa umožňující konfiskaci vkladů v bankách, platná v EU od 1. 1. 2016). Proto je nutno mít připravený plán pro vznik optimální alternativní měnové zóny. Od roku 2010 nese označení „severní Euro (zóna)“. Již 3. 5. 2010 sdělil prezident ČR Václav Klaus pro týdeník Euro, že by souhlasil se vstupem ČR do optimální měnové zóny (Německo, Rakousko, Holandsko).

Malý Schengen

Jak jsem již uvedl, podmínkou měnové reformy je uzavření hranic a dočasné přerušení elektronického platebního styku. Aby bylo uzavření hranic legální, musí být nejdříve připraven plán na uzavření hranic budoucí „severní Euro-zóny“. A tím má být „malý Schengen“ (Německo, Holandsko, Rakousko, Belgii i Lucembursko). Mediálně jej západní politici zdůvodňují odporem států Visegrádské 4 přijímat migranty. Proč je tedy z „malého Schengenu“ vyňata Francie, Itálie, Řecko, Španělsko, Portugalsko, Finsko a Slovinsko, které odpor proti migrantům oficiálně nemanifestují? Odpověď je jednoduchá.

Nejde o migranty, ale o měnovou zónu.

A do ní ekonomicky „nepasují“ státy jižní Evropy, které navíc nejsou schopné zabránit přílivu migrantů. Slovinsko sice postavilo plot, ale do Eurozóny se dostalo s pomocí zfalšovaných statistických dat. Ve Francii se zase schyluje k vítězství pravicových i levicových stran odmítajících současnou politiku Evropské komise v oblasti měnové, hospodářské, zahraničně-politické, kulturní i imigrační politiky.

Přijetí České republiky, Dánska a Finska je „plánováno“ až ve druhé etapě. Nemusíme být jasnovidci, abychom si dokázali představit, že podmínkou přijetí nových členů (tj. „severní Euro-zóny“) bude nově spojováno s odsouhlasením trvalého mechanizmu pro přerozdělování migrantů v rámci „malého Schengenu“.

Severní euro kryté zlatem?

Státy „malého Schengenu“ mají vysoký podíl zlata na devizových rezervách (Německo 67,7%, Holandsko 56,5%, Rakousko 43,5%, Belgie 33,9%, Lucembursko 10,5%). Shodou okolností jsou to právě tyto státy, které se v předchozích letech rozhodly repatriovat zlato ze zahraničních do domácích depozitářů. Všechny jsou úspěšné, exportně orientované země. Z tohoto důvodu pro ně není nutností mít měnu krytou zlatem.

Tak proč tedy? Nabízí se jediný důvod. Devizové rezervy ve zlatě by měly sloužit jako pojistka pro případ náhlého kolapsu exportu. Pokud by např. zkolaboval německý export do USA nebo Číny, tvrdě to zasáhne i český export do Německa. Z tohoto úhlu pohledu se jeví podíl zlata na devizových rezervách státu v ČR na skandálně nízké úrovni. Podle poslední statistiky World Gold Council se Česká republika dělí o jedno z posledních míst na světě společně s Republikou Trinidad a Tobago.

Přiznání šéfů

Významné osobnosti Německa, Holandska a Lucemburska vytvářejí informační pole, tj. přípravu veřejnosti na budoucí události, o nichž je zřejmě již rozhodnuto. Předseda Eurozóny a holandský ministr financí Dijsselbloem v rozhovoru pro německou televizi RTL přiznal v listopadu 2014, že holandská vláda se připravila na vystoupení z Eurozóny: „Plán z léta 2012 obsahoval jako krajní možnost i návrat ke guldenu jako národní měně“. Dále ocenil, že plán zůstal před veřejností utajen, jinak by to zvýšilo paniku na finančních trzích. Pokud je to tak tajné, proč to vybreptal? Proto, aby si veřejnost postupně zvykla na to, že zhroucení Eurozóny není nemožné a vláda i centrální banka se tím zabývaly.

Rok poté (25. listopadu 2015) již šéf Evropské komise Juncker přitvrzuje rétoriku: „Jednotná měna nedává smysl, pokud padne Schengen.“ a „Schengenský systém je částečně v kómatu.“

Šéf Evropské komise nás tedy připravuje na to, že Eurozóna zemře proto, že zkolabuje Schengen. A Schengen zkolabuje, pokud budou Evropané chránit své hranice před migranty.

Z logiky věci je zřejmé, že pravděpodobnost krachu eura je rovna pravděpodobnosti, že státy budou chránit své hranice před migranty. Je to skvělé, je to jisté. Alespoň máme dostatek času se na rozpad Eurozóny připravit. Nejdříve musí právně skončit Schengen, v ten samý den vznikne „malý Schengen“, a teprve poté zkrachuje Eurozóna.

A aby byl pan Juncker správně pochopen, německá kancléřka Merkelová prohlásila 11. ledna 2016 v Mohuči, že uzavření hranic v rámci Schengenu znamená konec eura.

Schäuble: Konec eurozóny může nastat během několika dní

17.leden 2016 – 20:02

Na bruselském zasedání ministrů financí eurozóny prohlásil německý ministr financí Wolfgang Schäuble, že v případě opětovného zavedení hraničních kontrol může dojít ke kolapsu eura.

„Bez Schengenu, bez volného pohybu pracovníků a bez svobody cestování ve prospěch všech Evropanů euro nemá smysl,“ řekl Juncker v pátek v Bruselu. „Ten, kdo zruší Schengen, přivede vnitřní evropský trh do hrobu. Problém nezaměstnanosti bude již těžko zvládnutelný.“

Junckerovo prohlášení o hrozbě svědčí o zoufalství. To dokazuje i fakt, že Juncker upozorňuje také na náklady   zabezpečení hranic. V případě, že by došlo k znovuzavedení hraničních kontrol, náklady na kontroly dosáhnou tří miliard eur za rok, varoval Juncker.

Švédsko chce kvůli migrantům opět zavést brannou povinnost

V průběhu uprchlické krize, několik států EU se vrátilo k hraničním kontrolám, které v rámci schengenského prostoru mohou být pouze ve výjimečných případech a na krátkou dobu.

Německý ministr Wolfgang Schäuble varoval nezvykle ostře po zasedání ministrů financí EU v Bruselu a to, že EU se nemůže vrátit do původního stavu, vnitřní trh nebo měnová oblast by se zhroutila.

„A to není otázka let. Pokud by Německo bylo donuceno zavést stejně jako Švédsko znovu zavést hraniční kontroly, pak by se Řecko stalo velmi rychle první obětí, a to by nebylo otázkoua měsíců, „řekl Schäuble.

Šíření poplašných Schäubleho zpráv by mělo nejspíše podpořit myšlenku umístění uprchlíků po celé Evropě. Ale s výjimkou Rakouska, všechny ostatní státy nesouhlasí s návrhem Angely Merkelové přijmout zcela neomezeně imigranty do EU. Dokonce i Vídeň je již nervózní, protože Německo jim začalo vracet  uprchlíky.

Německá kancléřka je pod tlakem své vlastní strany: V Německu to vře, bývalý ústavní soudce Udo Di Fabio uvedl ve své zprávě, že federální vláda má ústavní povinnost chránit hranice Německa v tom případě, že EU je toho neschopná.

Zdroj: http://www.ceskenovinky.eu/category/ekonomika/penize/

Revolta/Suvereno – Samota a hudba videoklip

Společná práce dvou interpretů Revolty a Suverena, kteří se považují za reprezentanty žánru Conscious Hip Hopu (uvědomělý hip hop). O tomto hudebním směru, který láká svými hlubokými a mnohdy také prokokativními myšlenkami se můžete dovzedět také zde.

Jelikož mi osobně přišel tento jejich společný song velmi blízký svým sdělením, fan made video na sebe nenechalo příliš dlouho čekat. Výsledek můžete posoudit níže.

Tento hudební počit se objevil na albu s názvem Evoluce vědomí, kterou má na svědomí již zmiňovaný Revolta.


sobullmakerDalší videa budou v této rubrice určitě přibývat. Zaujalo vás to? Můžete zhlédnout můj youtube kanál sobullmaker a pokud se vám bude video tvorba líbit, budu vděčný za komentář nebo přidáním odběru.

El Suvereno – Do roka a do dňa videoklip

Do roka a do dňa – neoficiální videoklip na tuto písničku obsahuje fotky i videa z již zmiňované akce, pořádané organizací NWOO na desáté výročí data 11.9.2001. Jejím hlavním cílem bylo upozornit na velkou řadu nesrovnalostí, které při pádu dvojčat (a další budovy, která se zřítila v onen den za opravdu podivných okolností) nastaly.

Shodou okolností bylo včerejším datem připomínané již 14. výročí ode dne, kdy k této velké destrukci nastalo.

sobullmakerDalší videa budou v této rubrice určitě přibývat. Zaujalo vás to? Můžete zhlédnout můj youtube kanál sobullmaker a pokud se vám bude video tvorba líbit, budu vděčný za komentář nebo přidáním odběru.